Vážení přátelé,

Jistě vám neunikly klimatické podmínky, které venku panují- mám na mysli především sníh, mráz a brzké stmívání.

Ano, ano, to, co jiné zahání za kamna, pouze idioty pudí ven. 

Což je příležitost pro naši cestovní kancelář a naše věrné abonenty!

 

Dovoluji si tedy vyhlásit jednu rychlou akci, pouze však pro otrlé jádro naší společnosti. Připomeňme si naši první akci- výstup na Kozinec v roce 2005! Tehdy jsme byli naprosto nezkušení, ale přesto se tato akce setkala s mimořádným úspěchem a ani ztráty na životech nebyly tak velké, jak jsme očekávali (členská základna již byla doplněna)- protože od té doby se idioti z Písečné stali daleko zdatnějšími a je jich (nás) víc, dovoluji si vyhlásit inovovanou akci, patřičně již ztíženou:

 

Uskuteční se s největší pravděpodobností zítra, tj. v sobotu. 10.1.2009 v podvečerních hodinách (+- kolem 16:30)  
Konec akce (zhodnocení) je naplánován do Růženky, kde bude (snad) zamluven stůl pro přeživší.

 

S sebou: Důkladná horolezecká výstroj, přenosné osvětlení elektrického rázu, vysoké boty s prostřiženými otvory pro oči (pamětníci mají schovány z roku 2005), teplé zimní strojení. TEKUTINY, KTERÉ MOHOU V PŘÍPADĚ NOUZE ZACHRÁNIT NA HORÁCH ŽIVOT. Drobné kapesní chladné zbraně pro boj s divočáky (člena mysliveckého sdružení prosím i o palnou zbraň).

A vůbec vše k přežití, co vás napadne.

_____________________________________________________________

 

Když mě tato akce napadla (shodou náhod u Růženky) byli všichni kolem  nadšeni.... ale nikdo se nechtěl zúčastnit. Zasunula jsem proto nápad do podvědomí a
(v podstatě ráda) na něj  zapomněla... nic by se tedy neodehrálo, nebýt člena myslivecké stráže, který o týden později, v pátek, aktivně vše připomněl a rozvířil.
Po smršti e-mailů a textových zpráv bylo v průběhu 23 hodin jasno- u stodoly se sejde pouze nejtvrdší jádro společnosti, protože všichni ostatní se za

a/ vůbec neozvali (Pecháčkovi)
b/ vymluvili se na zdravotní problémy nejrůznějšího rázu (Novákovi, Dodo...)

c/ vymluvili se na rodinné povinnosti, např. že vezou céru na závody (Lipenští)

d/ vymluvili se, že musí školit lyžařské instruktory University Karlovy (Šemberová i Vávrová)

e/ radši nebyli doma (Stejskalovi)

f/ prý se jim to nehodí (Šafici)

g/ loví (resp. honí) divočáky a pak je hodnotí na schůzi (Vrba)

h/ musí navařit oběd na neděli (!!!!!!). Tato nejoriginálnější výmluva patří..... Kopeckým.

 

V rámci neustálého vylepšování služeb naší CK jsme s nasazením vlastních životů (a života našeho psa Bonifáce) den před akcí prošlapali celou trasu a označili nebezpečné úseky cesty. Vedlo nás k tomu zjištění, že pro tuto akci jsou účastníci prakticky nepojistitelní, protože večerní výškraby jsou ve všech dostupných pojišťovnách výslovně vyčleněny z povolených pojistných událostí.

U stodoly jsme se tedy sešli v počtu kusů šesti, v kombinaci od nejskalnějších, zakládajících členů, po téměř nováčky, dosud nezkradené, dychtivě očekávající věci příští. I přes počínající šero jsme se bezpečně rozeznali od obyvatelek salaše (podle hlasu). Cesta vedla známou trasou a plynula klidně, pouze občas přerušována obdivnými výkřiky pana prof. Šembery, jak je vůkol krásně. Avšak vzhledem k tomu, že nám chyběla ochrana v podobě zkušené myslivecké lesní stráže s její palnou zbraní, byli jsme nuceni jej utišovat v závějích. Postupně, jak se prodlužovaly stíny, dolehla i na naši skupinu těžko popsatelná tíseň, kterou jsme (poměrně s úspěchem) zaháněli v již proslulých tzv. Lipanových oválech, pro tuto příležitost transformovaných do komornějších Lipanových kroužků. Tak nám cesta rychle utíkala. Vrcholu jsme dosáhli nezraněni- otevřel se nám neobvyklý výhled do kraje, kde pouze podle mihotavých světélek se v dálce dala tušit jakás-takás civilizace. Na tomto místě se bůhví proč rozpoutala obšírná diskuze o přednostech sudového točeného piva pro zájezdy na italské ledovce a vhodnosti s kombinací piva pixlového pro okamžitou potřebu na sjezdovkách, zvláště v odlehlých místech, kde nejsou k dispozici ristorante či buvette, o rifocillamento ani nemluvě. Tato diskuze byla přerušována neustálými telefonáty p. prof. Šembery o technických detailech raftového mistrovství něčeho (republiky, Evropy či světa). Po tradičním spočinutí na odskokové plošině jsme se po ukončení všech načatých témat (i termosek) vydali stejnou cestou domů. Stodoly jsem dosáhli v nesrovnatelně krátkém čase a po vynucené zastávce po domovech, které jsme využili k přezutí vlhké obuvi a odstrojení strojení, jsme se sešli na místě, kde nápad před týdnem vznikl- tedy v naší domovské hospůdce. Tam pak (u předem zamluveného stolu!) propukla již uvolněná zábava, které se zúčastnil i člen myslivecké stráže, přišedší již z myslivecké schůze. Během následujícího večera pak gejzír nápadů dal směr dalším letošním aktivitám. Nelze však bohužel na tomto místě nejlepší nápady uvádět, neboť nechceme vystavit jejich autory všeobecnému opovržení.
 

Za zmínku stojí také dojemné setkání p. prof. Šembery s obsluhou za pípou, ve které prakticky ihned poznal vlastní žačku.  Na jeho připomenutí pondělní písemky z matiky se mu pak dostala spolu s papričkami i chraptivá ústní omluva, že jest nemocná. Vše si pak slečna výčepní ještě chtěla vyžehlit kvalitně natočenou malou dvanáctkou- ovšem její návrh, že by za to mohla dostat jedničku, nesmlouvavý pan profesor bryskně odmítl (ihned poté, co si osušil pěnu kolem úst).

 

A pár tradičních slov závěrem: Tato komorní akce se vryje ve vzpomínky všech šesti účastníků. Nám nezbývá než poděkovat za mimořádně dobrou přípravu jak fyzickou, tak i materiální. Lze jen doufat, že příští akce bude oznámena s větším předstihem, aby i výmluvy byly japnější...

 

Přední část skupiny vyráží neohroženě od Prosby lesa vzhůru k hřebeni ...

Dostáváme se k Březovému háječku. Zde nám ještě na cestu svítil měsíček. Pomocí komplexního kamerového systému se podařilo zachytit celou skupinu.

Rozhled po krajině byl vpravdě úchvatný (Vráťa nemá čelovku- pátý zleva)

Cesta domů po Kozím hřbetě (zadní část voje)